Narodila jsem se do rodiny truhlářů. Spousta věcí kolem mne byla ze dřeva, i dětské hry probíhaly často v dílně mezi stroji a hoblovačkami. Líbilo se mi tam.

Když jsem jako dítě ležela v posteli a bylo světlo, dokázala jsem i hodiny pozorovat palubky na stropě. Suky a kresba let borového a modřínového dřeva se mi tak vryla do paměti. Když spontáně kreslím návrhy, tyto linie mne stále vedou.

Dnes již věřím, že člověk je na světě proto, aby dělal co ho baví a byl šťastný. Líbí se mi moje práce a tak věřím, že jsou na světě lidé, kterým se bude také líbit.